básně

25.4.2025

Poznání

Kdo je to JÁ, ptám se? Já = rovná se kdo, ptám se?o

Existuje vesmírná rovnice? Chci o sobě vědět více.

Nesmím se bát objevit své nitro

Strach je jen konstrukt mé mysli

Obejdu svůj stín, aby mi konečně svitlo

a zůstalo jen čisté JÁ.

Jsem vším, co je a vše je mnou

v důvěře v život zakotvím

pak poprosím a v mžiku vím

co duše si žádá

pak zázraky se dějí

já s pokorou poděkuji

má duše objevila svou sílu

a pod ochranou vesmíru

jedná ze své autentické podstaty

čarujíce skrze tělo do hmoty

Rozpomíná se na své poslání

světu předat svá poznání

tajemství strážící si ve svém srdci

jako čarovnou květinu za temné noci

Cítíš touhu

přijď ke mě

já Ti dám přivonět

opojné vůně nepoznaného 

8.4.2025

Divadelní představení

Z předků svých jsem vzešla a připadám si sešlá

přemýšlím……

Oni do mě vložili to, co sami zažili

otiskli do mě každý svůj skutek, lásku bolest strach a smutek

Sama potom předávám své zkušenosti jako máma

nevědomky nakládám generacemi prověřené drama

I já si nesu na zádech břemeno svých předků

abych je na jeden nádech bez domyšlení důsledku předala svým dětem?

Budu další generace co opakuje stejné chyby

nebo budu černá ovce, které se to vše znelíbí?

Uzdravím nejdřív sama sebe, svoje děti ochráním

uzdravím mámu, tátu a i tebe zahrnu vás poznáním

Nastavuji zrcadlo, často nejsem přijímána

rodinou jsem odmítána, je to velké divadlo

Odrážím jim pravou tvář s odmítanou pravdou

urputně si stráží, že nejsou žádní lháři schovaní za hrou

Jinak to ale neumí, já je za to nesoudím

a tolik jim rozumím, já to taky neumím

A proto tu všichni spolu hrajeme jedno velké divadlo bez napsaného scénáře

jsem divák, herec, režisér a brečím si do polštáře

Kdo zaslouží si Oskara ve filmu s názvem život? 

15.10.2024

Zaslepení

Slepí chodí po světě, jak bezduché loutky

život žijí v jedné větě bez smyslu a hloubky

Ovládáni konzumem věří v dnešní řád

prý se řídí rozumem, já mám chuť se smát

Úroveň jejich vědomí je však velmi nízko

úzkost zloba zoufalství jsou jim velmi blízko

Navenek však hrdá pýcha vede jejich kroky

vztek tryská až z hloubi břicha, mají nás za otroky

Konkurence konflikt válka, postoj "já proti tobě"

Kde je ztracená morálka? Odpovědí je kořalka

a zůstat ve své zlobě.

Kdo oči jim otevře, sundá bílou pásku?

obrátí je k víře a ukáže jim lásku?

4.7.2024

Smrt

Po posledním vydechnutí Na zelené planetě

jdu ti vstříc milá smrti nebojím se tě

Kráčím jistě dál světlo tvé mě objímá

co mi život dal a vzal už mě vůbec nezajímá

Už vím, že můj boj byl zbytečný, že neměl mě ovládat strach

moje duše žije život věčný jen tělo obrací se v prach

Už vím, že to byla zkouška a ty zašeptáš mi do ouška

odpustila si každému teď pojď si pro svou odměnu

mé nesmrtelné dítě….

Nahoře dám si teď oddechový čas, můžu si vybrat, kdy narodím se zas

Vyberu si lekce a zkoušky, obsazené herce i fanoušky

Zapomenu opět, že je to hra a budu zápolit na hraně dobra a zla zas a znova…

Pak začnu si opět rozpomínat a hledat smysl života

abych přišla na to, že moje jediná jistota

je, že na konci je nový začátek a já obléknu další kabátek